Protože u malých dětí není nejdůležitější, kolik toho zařízení nabízí. Ale jak se v něm dítě cítí.
Když rodiče vybírají první dětskou skupinu, velmi snadno se dostanou do zvláštního kolotoče.
Porovnávají programy. Kroužky. Angličtinu. Vybavení. Vzdělávací aktivity. Otevírací dobu.
A samozřejmě – všechno to jsou důležité věci.
Jenže u jednoletého, dvouletého nebo tříletého dítěte existuje ještě jedna otázka, která by podle nás měla přijít úplně jako první:
Jak se tam moje dítě bude cítit, až za mnou zaklapnou dveře?
Protože krásná herna může dítě zaujmout.
Skvělý program ho může rozvíjet.
Ale pocit bezpečí vytvářejí především lidé.
Malé dítě nepotřebuje každý den podat výkon
První roky života jsou obdobím obrovských změn.
Dítě se učí mluvit, zvládat emoce, navazovat vztahy, čekat, dělit se, jíst samo, oblékat se, fungovat bez rodiče a postupně objevovat, že svět je mnohem větší než jeho domov.
A právě proto podle nás dětská skupina nemusí připomínat „malou školu“.
Naopak.
Dítě má před sebou ještě spoustu let, kdy bude něco muset.
Teď může hlavně být dítětem.
Hrát si. Běhat. Tvořit. Pozorovat. Ptát se. Nudit se. Smát se. Zkoušet věci po svém. A někdy také prostě potřebovat sedět někomu na klíně.
V DS DINO proto kombinujeme společné aktivity se spontánní hrou a snažíme se dávat přednost prožitku před výkonem. Každé dítě vnímáme jako individualitu a program přizpůsobujeme jeho věku a možnostem.
A ano.
Někdy je nejlepší aktivitou dne obyčejná pohoda.
U nás nejsou děti položkou v programu
Možná to není marketingově tak působivé jako dlouhý seznam aktivit.
Pro nás je ale důležité něco jiného.
Aby teta věděla, kdo dnes přišel trochu smutný.
Kdo potřebuje při odpočinku svého plyšáka.
Kdo dnes nechce tvořit a raději si chvíli staví kostky.
Kdo už se odvážil pustit maminku u dveří, ale potřebuje ještě obejmout.
A kdo má dnes tolik energie, že prostě potřebuje vyběhat půl Kladna. :-)
Právě malé skupiny dávají dospělým možnost dítě skutečně znát, ne ho pouze „mít ve třídě“.
Na našem webu máme napsáno, že personál děti citlivě pozoruje a vytváří prostředí založené na důvěře, bezpečí a jistotě.
Možná bychom to dnes napsali jednodušeji:
Naše tety svoje děti znají.
A přesně tak to chceme.
Říkáme jim tety. A není to náhoda.
Máme kvalifikovaný personál a samozřejmě máme plán péče a výchovy. Děti vedeme k samostatnosti, spolupráci, toleranci a přirozenému poznávání světa.
Ale když ráno přijdete do DINA, nechceme, abyste měli pocit, že jste právě vstoupili do instituce.
Proto u nás uslyšíte hlavně:
„Teta Lucka.“ „Teta…“
Ne proto, že bychom vzdělávání nebrali vážně.
Právě naopak.
U nejmenších dětí totiž stojí kvalitní péče především na vztahu.
Na důvěře.
Na tom, že dítě ví, za kým může přijít.
Naše tety nejsou jen někdo, kdo připraví dopolední aktivitu.
Jsou to lidé, kteří utřou nos. Zapnou bundu. Najdou ztraceného plyšáka. Vyslechnou tříletou katastrofu, protože někdo jiný drží právě TU lopatičku. :-)
A když je potřeba, nabídnou náruč.
I to je vzdělávání.
Možná jedno z nejdůležitějších.
Adaptace není závod
Jedna z nejčastějších rodičovských obav zní:
„Co když bude plakat?“
A naše odpověď není: To zvládne.
Naše odpověď je:
Budeme to zvládat společně.
Každé dítě potřebuje jiný čas. Některé vběhne dovnitř a za dvě minuty o rodiči neví. Jiné potřebuje několik dní nebo týdnů.
Obojí je normální.
Proto pracujeme s adaptačním postupem a rodiče mohou být při adaptaci součástí dění. I při odpočinku respektujeme, že děti mají různé návyky – mohou mít svého usínáčka, dečku nebo hračku a pokud potřebují, nabídneme jim náruč.
Nechceme dítě „zlomit“, aby si zvyklo.
Chceme, aby postupně zjistilo:
Máma nebo táta odejde. Ale zase se vrátí. A mezitím jsem tady v bezpečí.
To je velký rozdíl.
Nechceme dokonalé děti
Nemusí umět všechno samo.
Nemusí perfektně jíst.
Nemusí okamžitě usnout.
Nemusí být nejspolečenštější dítě v místnosti.
Nemusí mít každý den náladu tvořit.
Nemusí se první týden radostně rozběhnout do skupinky.
A rozhodně nemusí být „hodné“ v tom starém významu slova, tedy tiché, poslušné a nenápadné.
Potřebujeme především poznat vaše dítě takové, jaké je.
A potom mu pomoci udělat další malý krok.
Rodinná atmosféra se nedá napsat na web. Musí být cítit.
„Rodinné prostředí“ dnes najdete na webu téměř každé školky nebo dětské skupiny.
Jenže rodinná atmosféra není věta.
Je to způsob, jakým vás ráno někdo pozdraví.
Je to teta, která ví, že včera byla špatná noc.
Je to informace při vyzvedávání, která není jen:
„Dobrý, jedla, spala.“
Je to možnost říct, že doma právě něco řešíte.
Je to společná oslava, divadélko, výlet, obyčejné dovádění venku nebo chvíle, kdy se všichni smějí něčemu, co by dospělému bez dětí vůbec nedávalo smysl.
Právě proto chceme v DINO budovat vztah nejen s dětmi, ale také s jejich rodiči. Myšlenku komunity a rodinného prostředí máme ostatně přímo v našem programu péče a výchovy.
Protože když rodič ráno předává dítě v klidu, dítě ten klid cítí také.
A co se tedy děti v DINO naučí?
Spoustu věcí.
Tvoříme. Čteme. Povídáme si. Chodíme ven. Navštěvujeme divadla a další akce. Vedeme děti k samostatnosti, spolupráci a sebeobsluze. Poznáváme přírodu a svět kolem nás.
Ale možná jsou ještě důležitější věci, které se nedají odškrtnout v tabulce.
Umím si říct o pomoc.
Někdo mě vyslechne.
Můžu něco pokazit a zkusit to znovu.
Dokážu být chvíli bez mámy a táty – a pořád jsem v bezpečí.
Patřím sem.
A pokud si dítě jednou odnese z DINA právě toto, budeme mít pocit, že jsme svoji práci udělali dobře.
Nehledejte dětskou skupinu jen očima. Zkuste ji chvíli poslouchat.
Když se půjdete někam podívat, zkuste na chvíli zapomenout na seznam vybavení a nabízených aktivit.
Poslouchejte.
Jak dospělí mluví s dětmi?
Je tam smích?
Mohou děti přijít za tetou?
Je tam klid, i když je kolem dvanáct malých lidí?
Jak dospělý reaguje, když dítě něco nechce?
A možná ta úplně nejjednodušší otázka:
Dokázala bych tady svoje dítě nechat a odejít s dobrým pocitem?
Pokud ano, pravděpodobně jste našli správné místo.
DS DINO. Místo, kde děti nemusí být malé dospěláky.
Jsme rodinná dětská skupina v Kladně pro děti od 1 do 6 let.
Máme program. Máme pravidla. Máme spoustu aktivit.
Ale především máme naše děti, naše tety a místo, ve kterém spolu trávíme velkou část dne.
A chceme, aby v něm bylo dobře.
Dětem.
Tetám.
I rodičům.
Protože dětství nemusí být závod. U nás může být prostě v pohodě. 🦕💚
