Program péče a výchovy

Výchovný program  DS  je cílevědomý plánovaný proces, v němž se prolínají spontánní a řízené aktivity. Proces péče a výchovy probíhá v průběhu celého dne, při všech činnostech a při všech situacích. Snažíme se o naplňování tří hlavních cílů. 

Chceme u dětí vytvořit základní hygienické a sociálně kulturní dovednosti a návyky ve vztahu k životnímu prostředí, probouzet citový vztah k přírodě, k výtvorům lidské práce i k lidem samotným.

Pochopit správné a nesprávné chování člověka k životnímu prostředí – k přírodě, i smysl a důvod třídění odpadu. 

Získat povědomí a chuť chránit přírodu a umět hledět do budoucnosti. 

V DS se snažíme klást důraz na samostatnost, vedení ke spolupráci a toleranci, přístup rodičů do tříd v rámci adaptačního postupu, individuální plán péče o děti s odkladem školní docházky, návštěvy divadel, kin a muzeí, školní výlety, společné oslavy narozenin, oslavy svátků Vánoce, Velikonoce, rozloučení s předškoláky a jiné aktivity dle zájmu dětí a rodičů. 

Cíle výchovného programu naplňujeme těmito prostředky /metodami a formami práce/, uplatňováním těchto zásad:

respektováním přirozených lidských a základních sociálních vývojových potřeb, vnímáním každého dítěte jako jedinečné bytosti, které má právo rozvíjet se a učit v rozsahu svých možností a potřeb/ vzdělávání je založeno na individuálním rozvoji jednotlivých dětí/,vývoj na základě prožitku a zkušenosti, prostřednictvím vlastní činnosti dětí, tzv. prožitkového učení, pojmenováváme  konkrétní věci, děje – vyjádřit své pocity, vyjádřit, co se stalo, co se děje, upřednostněním prožitku před výkonem, procesu před výsledkem, vytvářením rovnováhy mezi řízenými činnostmi a spontánními hrami, zařazováním nepřímo řízených činností, využíváním náhodně vzniklých situací, situačním prožitkem, rozvíjením komunikace a spolupráce mezi dětmi, sociálním prožitkem, rozvíjením emoční inteligence – umět se podívat na situaci očima druhého, vcítit se do něj, zabývat se jím, když potřebuje a ne až bude mít čas, svým vzorem, podporou zájmu rodičů o dění v DS. 

Rádi bychom se zaměřili i na vztah DS vs rodiče a podnikali pravidelné večery či odpoledne s rodiči a upevňovali tak vztah s prostředím, ve kterém se děti pohybují skrz vztah s rodiči, kteří svůj pocit sounáležitosti přenesou pomocí klidu, který v nich náš plán vyvolá, na své děti. Chceme dát naší komunitě pocit rodiny a díky tomu posouvat schopnosti dětí na další úroveň a usnadnit jim tak cestu do sociálních vztahů mezi vrstevníky, ale i napříč generacemi.

Dbáme o pohodové, klidné, prostředí, kde jsou děti nadšeni poznávat svět kolem sebe, kde děti chtějí s námi hovořit o svých přáních, pocitech a zážitcích. Snažíme se být pro děti partnerem, kterého děti přijmou mezi sebe do světa, který budeme společně vytvářet. S dětmi vytvoříme svět, kde ještě platí, že ten, kdo ubližuje ostatním, má být potrestán a ten, kdo potřebuje pomoc, si o ni může kdykoliv říct a ví, že dostane pomocnou ruku. Vážíme si věcí, pečujeme o ně a  radujeme se ze všedních maličkostí. Hledáme inspiraci v přírodě a nestačíme se divit, kolik je tu zajímavých věcí k prozkoumání.

Důležité je, že u nás platí neviditelný řád, který společně nejen vytváříme, ale hlavně podle něj žijeme. 

Jedním z pravidel tohoto řádu je: ráno se společně uvítat, podat si ruku nebo se obejmout, podívat se do očí a popřát si hezký den. Naší snahou je naplnit tyto výchovné úkoly podnětným prostředím, které dětem umožňuje přímé pozorování a dělání. Každé dítě je individualitou, každé dítě je originálem – při každé činnosti a působení na děti vychází pečující osoby v dětské skupině z této premisy. Veškeré aktivity jsou přiměřené věku a schopnostem dětí. Personál v dětské skupině citlivě pozoruje každé dítě, jeho potřeby, resp. kolektiv a jeho potřeby; vytvářejí prostředí založené na důvěře, pocitu bezpečí a jistotě. Personál na děti působí svou trpělivostí, důsledností a spravedlností; jsou tedy dobrým vzorem a příkladem svěřeným dětem. Prostředí dětské skupiny je taktéž založeno na existenci řádu, pravidel a mantinelů v každodenních činnostech a situacích. Pečující osoby dále dbají na správné hygienické návyky dětí. Personál vede děti k co největší samostatnosti a schopnosti sebeobsluhy. Každý den, výjimkou je extrémní počasí, chodí děti ven. A to na blízké hřiště, na procházku do lesa, na přilehlý pozemek, nebo využívají zahrady.  Při procházkách, či cestě na hřiště, je věnován důraz na správné chování se na chodníku, silnici, pečovatelky s dětmi probírají základy dopravních pravidel. V dětské skupině se nepoužívají tělesné ani psychické tresty, nikdy nedochází k ponižování dětí a to ani ze strany pečujících osob, ani ze strany druhých dětí. Případné nastalé problémy jsou bez odkladu diskrétně konzultovány s rodiči dítěte. Komunikace mezi rodiči a personálem je klíčová pro dobrý chod dětské skupiny. Hru jako nejlepší výchovný prostředek zatím nic nepřekonalo, proto je v dětské skupině nabízeno dětem mnoho rozličných her. Při hrách i dalších činnostech je využíváno principů názornosti, přiměřenosti, emocionality a aktivity. Pečující osoby pracují s vnitřní i vnější motivací dětí; důraz je kladen na pozitivní motivaci, totiž motivaci pochvalou.